Bez povoleného JavaScriptu není tento web plně funkční!

Život a dílo ing. Jana Pernera

  • Martin Kupera

Vloženo: 2. březen 2009

Zobrazeno: 17947×

Jan Perner se narodil 7. září 1815 v Bratčicích u Čáslavi ve mlýně, který ještě dnes v této obci stojí. Jeho otec pocházel ze staré mlynářské rodiny ze Lhotky u Přelouče, v Bratčicích byl mlynářským a později majitelem mlýna.

Jan Perner byl dán do školy v Potěhách, kam vstoupil roku 1822 a byl hned dán do II. třídy. V této škole byl do roku 1827. Jeho prospěch ve škole, zvláště v prvním roce nebyl valný, během dalších roků se však hodně zlepšil. Otec si přál, aby nejstarší syn se věnoval mlynářství, ale Jan toužil po jiném zaměstnání a tak se dostane do sporu s otcem a nakonec odejde z domova. Neshoda s rodiči ohledně studia však nebyla takového rázu, aby trvala dlouho. Mohl se domů kdykoliv vrátit a rodiče jej při studiích dle možností podporovali.  V Praze navštěvoval Týnskou hlavní školu v letech 1827 až 1830. V posledním roce studia byl již mladý Perner rozhodnut pokračovat ve studiu na pražském technickém učilišti. Pražské technické učiliště vzniklo při pražské univerzitě a říkalo se mu také "polytechnika". Perner na něm začal studovat v roce 1830. Ředitelem školy byl František Josef Gerstner, který zřízení této školy prosadil. První ročník zakončil Jan Perner s vyznamenáním, další dva ročníky pak s výborným prospěchem. V roce 1833 úspěšně skončil svá technická studia a stal se inženýrem.

Na jaře roku 1836 odjíždí ing. Jan Perner do Ruska, kde byl jedním z vedoucích inženýrů při stavbě dráhy z Petrohradu do Carského Sela a Pavlovska. Samotného slavnostního zahájení provozu, které se konalo 3. listopadu téhož roku, se Perner nedočkal. S Gerstnerem se dalo vyjít prý jen velmi těžko a tak stavbu postupně opouštěli čeští technici. Někteří odešli sami, jiní byli propuštěni ze služeb. Tak opustil Petrohrad i Jan Perner, poté co byl propuštěn. Důvodem, proč Gerstner Pernera propustil byla údajná odpovědnost za pomalý chod stavby. Nemaje dostatek peněz zdržel se ve Lvově, kde byl nějaký čas diurnistou (písařem za denní plat) u stavebního ředitelství. Odtud byl pak povolán na stavbu dráhy z Břeclavy do Brna, jež mu byla svěřena jako vedoucímu. Provoz na této dráze začal 1.10.1841.

Také Praha měla být napojena na Vídeň železnou dráhou. Inženýři Severní dráhy, mezi nimi i Perner, zkoumali pod Ghegovým vedením tři navržené trasy. Na všech těchto trasovacích pracích se podílel i Perner a dělal si i své osobní poznámky. V roce 1840 vystřídal inženýra Ghegu ve vedení skupiny inženýr Alois rytíř Negreli. Ten si velmi oblíbil mladého pracovitého a již zkušeného Pernera, který měl díky svým osobním poznámkám již spočítáno, kolik by která stavba trasy stála. Bylo mu jasné, že se bude stavět tam, kde to vyjde nejlevněji - tedy polabím do Pardubic. Negreli Pernerovým výpočtům věřil, a aby podpořil výstavbu trati na trase z Olomouce přes Pardubice ku Praze, sehnal od bankéře Rothschilda 17 000 zlatých na přípravné práce. V březnu 1842 se Perner s ostatními přijatými zájemci dostavil do Modenského paláce v Panské ulici ve Vídni, kde složili služební přísahu. Perner se stal vrchním inženýrem státní dráhy a převzal vedení trasovacího oddílu. V červnu 1842 se sešly všechny trasovací skupiny ve Vídni a výsledky jejich činnosti byly zaneseny do map, zhodnoceny a porovnány. Počátkem července 1842 byla předložena hotová zpráva o všech sedmi trasách. Po propočítání všech nákladů vyšla vítězně trasa sedmá, tedy z Olomouce do Prahy. Bylo to současně i osobní vítězství Jana Pernera. Navržená trasa byla sice nejdelší, ale provozně nejvýhodnější. Plán výstavby Olomoucko-pražské dráhy byl rozpracován do časového harmonogramu tak, že trať na nejjednodušším úseku z Olomouce do Zábřehu bude hotova do konce roku 1843, zemní práce a stavby na úseku až do Prahy do konce roku 1844. V následujícím roce měly být položeny koleje na celé dráze tak, aby provoz mohl být zahájen na podzim roku 1845. O umístění pražského nádraží, dnes nazývané Praha-Masarykovo nádraží, rozhodla komise 28. června 1843 a potvrdila tak návrhy Jana Pernera. V červenci 1844 došlo na stavbě trati k bouřím dělníků, kteří za svou těžkou práci dostávali méně, než kolik byla císařem stanovena minimální mzda.

Inspektor Negrelli stanovil již na jaře roku 1845, že slavnostní zahájení Na všech význačnějších nádražích byly připraveny slavnosti. bude 20. srpna 1845, od 1. září pak začne pravidelná osobní Na všech význačnějších nádražích byly připraveny slavnosti. doprava a od 1. října i pravidelná nákladní doprava. Bylo ale nutno vykonat ještě moc a moc práce a tak se všude velmi pilně pracovalo. Dne 20. srpna 1845 byla konána veliká slavnost otevření celé dráhy Olomouc-Praha. Bylo to v té době něco nevídaného, nového a v Čechách a především v Praze něco neznámého. Slavnostní vlak byl tažený lokomotivou "Čechy", kterou řídil ing. Jan Perner. Vyjel z Olomouce 20. srpna 1845 v 6 hod. 20 min. ráno. Na všech význačnějších nádražích byly připraveny slavnosti. Nejslavnější uvítání bylo ovšem připraveno v Praze, kde na Žižkově až k Vysočanům byla hlava na hlavě. Rána z děla asi v půl páté oznámila, že přijíždí lokomotiva "Čechy", kterou řídil ing. Perner a asi za pět minut nové dělové výstřely zvěstovaly, že přijíždí samotný vlak, který byl tažen dvěma lokomotivami ("Praha" a "0lomouc") bohatě kvítím a prapory zdobenými. Výkřiky radosti a obdivu, mávání šátků a čapek to vše splynulo v jednu velikou nekonečnou radost všech přítomných nad činem českého člověka, dobrého vlastence, inženýra Jana Pernera z Bratčic. Zřízení první dráhy v Čechách bylo považováno za čin po stránce národnostní velmi důležitý, jmenovitě pro spojení nejpamátnějšího města Olomouce a proto, že to byl projekt českého člověka a vlastence ing. Jana Pernera.

Perner sám bydlel již od roku 1844 v Praze a účastnil se velmi pilně všeho vlasteneckého snažení a bylo to především české divadlo, jež jej zaujalo. Mimo divadla a literatury byl Perner činným v "Jednotě ku povzbuzení průmyslu v Čechách", založené roku 1833. V této Jednotě byl ing. Jan Perner nositelem kulturních snah, staral se o vydávání dobrých knih a časopisů z oboru průmyslu a živností a v Pardubicích chtěl založit průmyslovou školu. Roku 1845 s pomocí ing. Kazdy a architekta Novole vypracoval plán ke spojení nového města s Malou Stranou novým mostem, Perner se účastnil práce v "Jednotě ku povzbuzení průmyslu v Čechách" ve spolku, který usiloval také o zlepšení poměrů v Čechách po stránce národní a politické a býval od současníků nazýván "školou českého parlamentarismu".

Začátkem září 1845 odjel ing. Jan Perner na Moravu a vracel se odtud 9. září 1845 po železnici. V choceňském tunelu se postavil na stupeň, aby si tunel prohlédl. Chtěl se podívat na portál tunelu, vyklonil se a při vjezdu do stanice byl zasažen sloupem, takže byl těžce zraněn. Dojel sice ještě do Pardubic, kde jeho otec tenkrát byl již majitelem mlýna. Tam druhý den dopoledne podlehl zranění. Už dříve upozorňoval ing. Perner, že vjezdy na nádražích jsou příliš úzké, ale pro odpor vedoucích inženýrů, při architektonické stavbě nebyla sjednána v tomto směru náprava. Pernerova smrt byla pohromou pro celý národ. K jeho pohřbu do Pardubic se sjela spousta jeho přátel a ctitelů. Z Prahy byl kvůli tomu vypraven do Pardubic zvláštní vlak.

Tak nadějný rodák bratčický zemřel, dosáhnul sotva 30 let. Pohřben byl na hřbitově u sv. Jana v Pardubicích. Když tento hřbitov byl roku 1883 zrušen, byly jeho ostatky přeneseny na nový pardubický hřbitov u Jesničanek do rodinné hrobky rodiny Pernerovy.

 

 

 

 

 

Rychlý kontakt

Obec Bratčice

Bratčice 49, 286 01 Čáslav

Telefon, fax: +420 327 371 104

Mobil - starosta: +420 724 295 083

Email: ou.bratcice@seznam.cz